SYMBOLIKA

Buk lesní (Fagus sylvatica)

je statný opadavý listnatý strom se štíhlým kmenem a pravidelnou vejčitou korunou, který může dorůstat výšky i přes 45 metrů. Jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy, od jižní Itálie po Švédsko a od Portugalska po Turecko.

Latinský druhový název je ve své podstatě monogramovým  vyjádřením jména:

Franc Anton Graf Von Sporck“

Fagus

3 lístky buku symbolizují Kostel Nejsvětější trojice na Kuksu

Čížka

Plody jsou bukvičky, trojboké nažky,   ukryté v čížce. Obsahuje vždy 2 semínka, stejně jako Řád svatého Huberta & Hospitální nadace společně  naplňující  odkaz Sporckův

Sbírkový předmět exklusivně pro hospitální nadaci vyrábí www.moraviaflor.cz tradiční česká ruční výroba květin z přírodních materiálů.

Synonyma
• Fagus silvatica Linné, 1753 (jiná gramatická forma)
• Fagus sylvatica L. var. moesiaca (K. Malý) Hjelmquist (podle některých autorů kříženecF. sylvatica × orientalis)
• Fagus sylvatica L. subsp. moesiaca (K. Malý) Szafer, 1935
• Fagus moesiaca (K. Malý) Domin 1932 ex Czeczott, 1933
Někteří taxonomové považují Fagus orientalis Lipsky, 1898 pouze za poddruh nebo varietuFagus sylvestris, např. Fagus sylvatica subsp. orientalis (Lipsky) Greuter & Burdet, 1981

Vzhled

Koruna je mohutná, pravidelného vejčitého tvaru. Kmen je štíhlý, pokrytý tenkou hladkouborkou bělošedé barvy, někdy s mírným namodralým nádechem.
Pupeny jsou úzce kuželovité a pichlavě zašpičatělé, červenohnědé a pokryté brvitými šupinami. Listy jsou řapíkaté, velmi mírně nepravidelně laločnaté (téměř celokrajné), široce vejčité, zašpičatělé, lysé, jen při kraji brvité. Kvete v dubnu a květnu. Samčí květy rostou ve vztyčených svazečcích, samičí po dvou na konci letorostů.
Plody jsou bukvice – trojboké nažky pokryté měkkými ostny. Plody jsou jedlé, avšak ve velkém množství mírně toxické, díky svému obsahu tříslovin. Roste hojně od pahorkatin do hor, vytváří významná společenstva – bučiny. Má vysoce ceněné středně tvrdé a snadno štípatelné dřevo hnědé až narůžovělé barvy.


Buk lesní – Fagus sylvatica -  naučná ilustrace

Vzhledem k vysoké variabilitě zejména ve tvaru listů je značná nejednotnost v taxonomii infraspecifických taxonomických jednotek (podruhů, variet a forem).


Výskyt

Buk lesní roste téměř v celé Evropě mírných zeměpisných šířek, ve vyšších polohách je rozšířen i v Evropě jižní. V jihovýchodní Evropě na něj navazuje buk východní (Fagus orientalis). Buk se přirozeně vyskytuje především v biotopech bučin, v Česku tedy v nadmořských výškách 300 až 1 000 m. Současný výskyt je oproti přirozenému výrazně omezen.
Na území Česka se buk dostal po poslední době ledové až poměrně pozdě, cca 3 000 až 4 000 let př. n. l. Z větší části vytlačil jedli bělokorou. Do střední Evropy se dostal jak z jihozápadu, tak z jihovýchodu (šíření z jihu bránily Alpy).
Někteří taxonomové spekulují o tom, že západní a východní buk jsou dokonce dva různé druhy (byly od sebe po celou poslední dobu ledovou a významnou část holocénu geograficky odděleny).

 

 Otravy

Plody jsou pro člověka za syrova mírně jedovaté a to díky vyšší koncentraci taninů, tepelnou úpravou však jejich toxicita značně klesá. Při požití většího množství syrových semen dochází k zažívacím obtížím (nevolnost, průjem, případně zvracení), křečím, otupělosti a případně i ke známkám ochrnutí. Záleží ovšem na (velmi kolísajícím) obsahu jedovatých látek v rostlině i na citlivosti daného jedince, mnozí lidé konzumují syrové bukvice bez jakýchkoliv následků. První pomocí je vyvolání zvracení a podání dávky živočišného uhlí.

Využití

Řada kultivarů se vysazuje v parcích jako okrasné stromy, nebo masově pro dřevo. Bukové dřevo je velmi kvalitní a proto se používá v nábytkářství (využívá se jeho dobré ohebnosti po ohřátí párou), truhlářství, na výrobu parket, železničních pražců či kuchyňského nářadí. Je velmi výhřevné. Dříve se suchou destilací bukového dřeva vyráběl methanol (dřevný líh) a bylo i materiálem pro výrobu dřevoplynu.

ZDROJ:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Buk_lesn%C3%AD